PŘEHLED TEPLOTNÍCH STUPNIC

Teplota značka T, t – stavová veličina charakterizující, zda těleso bude nebo nebude při tepelném kontaktu s jiným tělesem v tepelné rovnováze (zda bude teplo přijímat, odevzdávat nebo k tepelné výměně nedojde). Nedojde-li mezi tělesy k tepelné výměně, mají tělesa stejnou teplotu. Jednotkou v soustavě SI je 1 kelvin (1 K pro termodynamickou teplotu). Je povoleno používat jednotku °C (pro Celsiovu teplotu). Teplotní stupnice Jednotka Značka Převod na °C Převod ze °C Kelvinova Celsiova Fahrenheitova Rankinova Réamurova kelvin stupeň Celsia stupeň Fahrenheita stupeň Rankina stupeň Réamura K °C °F °R °R tC = T - 273,15 tC = 5/9·(tF–32) tC = 5/9·(tR–273,15) tC = 5/4·tR T = tC + 273,15 tF = 9/5·tC + 32 tR = 9/5·tC + 273,15 tR = 4/5·tC Kelvinova teplotní stupnice teplotní stupnice pojmenovaná po britském matematikovy a fyzikovi Williamu Thomsovi Kelvinovi. Kelvinova teplotní stupnice (zvaná též termodynamická teplotní stupnice) patří mezi absolutní teplotní stupnice, tzn. že její počátek je v absolutní nule. Druhý základní bod této stupnice je teplota trojného bodu vody, který má hodnotu 273,16 K. Jednotkou je Kelvin, definovaný jako 273,16-tá část termodynamické teploty trojného bodu vody. Definice termodynamické teploty byla zavedena 4. usnesením 10. generální konference vah a měr, konané v roce 1954, kdy byl zvolen za základní pevný bod trojný bod vody a byla mu přiřčena hodnota 273,16 K (dříve ovšem °K). 13. generální konference vah a měr v roce 1967 přijala 3. usnesením název jednotky Kelvin (K) namísto Kelvinova stupně (°K). 13. generální konference také rozhodla, že jednotka kelvin (K) se používá rovněž k vyjadřování teplotních intervalů nebo rozdílů. Celsiova teplotní stupnice teplotní stupnice, kterou navrhl roku 1736 švédský astronom Anders Celsius. Jako základní teploty určil 100 °C pro teplotu rovnovážného stavu chemicky čisté vody a jejího ledu při tlaku 101 325 Pa a 0 °C pro teplotu rovnovážhého stavu chemicky čisté vody a její syté páry při tlaku 101 325 Pa. Mezi těmito body je Celsiova teplotní stupnice rozdělena na 100 stejných dílů (°C). Jeho krajan Carl von Linne tuto stupnici o tři roky později obrátil do dnešní podoby. Je to nejužívanější stupnice na světě kromě anglosaských zemí. Fahrenheitova teplotní stupnice teplotní stupnice, kterou navrhl roku 1724 německý fyzik Daniel Gabriel Fahrenheit. Za základní body své stupnice zvolil tepelný stav směsi vody, ledu a salmiaku (chloridu amonného), které odpovídala teplotě 0 °F (domníval se, že je to nejnižší teplota, kterou lze uměle vyrobit) a teplotu zdravého lidského těla, která odpovídala teplotě 96 °F. Přitom pro Celsiovu nulovou teplotu platí, že 0 °C = 32 °F. Fahrenheitova stupnice se ještě dnes používá v některých anglosaských zemích. Rankinova teplotní stupnice teplotní stupnice pojmenovaná po skotském inženýrovi Williamu Johnu Macquomu Rankinovi. Má stejný jednotkový interval jako Fahrenheitova teplotní stupnice (deg R = deg F), její počátek je ale v absolutní nule. Platí tedy 0 °R = 0 K = -273,15 °C. Réamurova teplotní stupnice teplotní stupnice, kterou navrhl roku 1730 francouzský přírodovědec René Antoine Ferchault de Réaumur. Teplotní nula Réaumurovy teplotní stupnice byla shodná s teplotní nulou Celsiovy teplotní stupnice příslušela jí tedy hodnota 0 °R = 273,15 K = 0 °C. Hlavní teplotní interval, tedy interval mezi teplotou tání ledu a teplotou varu vody (oboje za předepsaných podmínek), byl dělen na 80 stupňů. Platilo tedy 80 °R = 373,15 K = 100 °C.